Čau kolegáčci,


tak jsem si v pondělí střihl konečně pořádnej tréning na pitech… Jasný, mám ho doma, tak si ho můžu klidně vzít na letiště a kroužit si tam ve 2 °C po koleni kolem pneumatik, kuželek, nebo jen skvrn na povrchu, ale to tak nějak není ono… Chtělo to něco víc a pořádně do toho hamtnout.
Na výstavišti při příležitosti probíhání všech stánků a popíjení nových ‚z nouze‘ drinků, mě zaujal stánek s pitbiky PBS a v něm tiše a skromě stojící Pierre Coppa… 😊 No, slovo dalo slovo a protože mě samotného zajímala jízda na jím nabízených pitbicích, rozhodl jsem se nalákat ještě dva kámoše a domluvit s Pierrem tréning.
Nastal den D a já naskládal ty 2 další hovada do Kajaku (říkám tak tomu svýmu povozu) a vyrazili jsme směr Kutná Hora… No, co vám budu povídat… Jako správný nadrženci jsme tam dorazili skoro o hodinu dřív, než jsme měli, ale aspoň byl čas na cigárko…

KizdnoH na pitu naslouchá
Zahazujem věci k pohodlnýmu gauči a dáváme si první pokec o tom kdo co a jak jezdíme… Už v tu chvíli začíná sranda, protože všichni společně víme jak velký hovno každej z nás umíme a podle toho se hlásíme ‚panu učiteli‘… :D S kafíčkem v ruce vyrážíme proběhnout trať pěšky, abysme zbytečně pak nebloudili. Pokecat o stopě, apexech, brzdách, rovinkách, plným plynu a brzdách…

KizdnoH ready to go
Kávička, převlíkačka, hodně smíchu a hurá na dráhu. Ve snaze poslechnout všechny rady hned na začátku na tom vrávorám, jak kdybych nikdy na pitu neseděl… Projíždím první, druhý kolo opatrnějš a do třetího vlítám jak utrženej ze řetězu… Hned první zatáčku se snažim prodat přesně podle instrukcí, ale ono to nejde… Prostě nejde… „Jsi dementní, nebo co?“, ptám se sám sebe do helmy… Pravá ucukaná a další dvě pravý rychlejší končící klouzajícím betonem a „svodidly“ z pneumatk, který se blížily rychle skoro jako zvracení po 12 panácích rozdílně barevných panáků zapitých Bráníkem na lačno… No mazec… Dojet nějak vlažně kolo, vydýchat a znovu… A znovu a pak se začít soustředit i na těch pár dalších vinglů… Pierre najednou velí stop…

KizdnoH ukazuje záda
Vjíždím do depa a už v tu chvíli sám vím, že hodně věcí špatně. Ruce mi bolí, jsem tuhej a soustředím se jen na to, abych neupad… A bylo to vidět… Dostáváme každý pár rad potřebných pro zlepšení jízdy i stopy a znovu na dráhu. Děs, bída, panika… Prostě jen neustálé nadávky do helmy, a postupné uvolňování těla vedoucí ke klidnějším a bezpečnějším průjezdům trati a postupnému zrychlování díky získávané jistotě.
Stop… Dáme si něco k pití a nějakej ten odpočinek… Je za náma zhruba půlka ježdění a už teď zjišťuju, co všechno dělám špatně přes zimu… Nebo jinak. Už teď vím, že místo zimního medvědího spánku měly být aspoň trošku tréningy fyzičky… 😊 Nebyly… To byly samý piva, panáky, děvky, chlebíčky - né vždycky v tomhle pořadí a teď za to trpim…

KizdnoH jede kudlu
Nevadí, jedeme zas… Nakopáváme, domlouváme taktiku, zajíždíme první kola, ohříváme gumy – v rámci možností a nastává rozhodující… Měřený kola… Pokusy zajet co nejpravidelnější a nestálejší čas na kolo… Snaha by byla, ale co výsledek? No co, levá prodat, pravá dobře vyjet, pravá nechat se vynést, pravá neuklouznout, levá přidat včas a sklouznout se, pravá neuklouznout a přidat tak akorát na cílovku a dlouhá rychlá dvojitá pravá na rovinku a znovu dokola, do toho poloha těla, schovat koleno, blíž k manťáku, víc tahat pozdějš brzdit.. No pecka… Jen pár informací vstřebat… O 4s na 30s kolo zrychlit a bude to dokonalý… Jedu si pro výsledek… No co… Jak furt říkám… M®DAL jsem a klidně jím dál zůstanu… Časy lítaj jak na horský dráze… Takže další pokus a opakovačka… Levá prodat, pravá získat atd… Jedem, jedem, soustředit se na stopu a znova a víc ven a menší náklon a cílovka… No masakr věcí… Chvílema jsem si připadal, že se mi ta moje plešatá palice ani nemůže vejít do helmy. Spocenej už jsem začal bejt jak dveře od chlíva a to i v těch pár stupních nad nulou, který byly v hale… Další pomalej výjezd s lehkým sklouznutím na cílovku, pravá dál od pneumatik, pravá až k pneumatikám a plyn, větší plyn, řach a už jsem se válel… No pecka.. Aspoň to tu maj vyzkoušený… Prostě to nedrží… :D Néé… Jsem jen hovado a v týhle zatáčce mi to ke konci pokaždé lehce klouzlo na přechodu mezi „panely“ a najednou to prostě klouzlo víc a já se klouzal taky… 😊 Holt se stane… Takže zvedačka, nakopávačka a hurá do dalších kol… Na dementovi si pád nic nevezme, takže časy furt stejně rozháraný jak fenka z jara, ale já spokojenej s banánem na držce. Pak už jen pár zbylých minut jen tak „doklusat“ a zpět do depa.

Pitbully v depu
Svlíkačka do civilu, bolavý nohy hlásí první nástup svalový horečky, pád do pohodlný sedačky, pivko (nealko) a opět pokec a rozebírání vlastních chyb, posunů a cílů.
Co vám budu povídat… Ještě jsme se pak dorazili jednou desetiminutovkou na motokárách, aby toho nebylo dost a do Kajaku na cestu domu už se mi fakt nechtělo… :D
Tím vším chci v podstatě jen vyjádřit poděkování za super strávený den s kamarády na půjčených pitech. Konzultace od Pierra je pro lidi se sportovně závodním duchem opravdu přínosem. Ostatně jako všechny ostatní u nás vedený kurzy mají každý své zaměření! Takže teď bych už konečně považoval sezónu za otevřenou a těším se na všechny ty rozjařený ksichty z těch prvních jarních kilometrů a z každýho novýho pokroku, kterej uděláme a budem se o něj chtít navzájem podělit. 😉


Ježdění zdar a na silnici nazdar… :D
K!Z

Gallery

KizdnoH na pitu naslouchá KizdnoH ready to go KizdnoH ukazuje záda KizdnoH jede kudlu Pitbully v depu