S JAWOU NA CESTÁCH

Jsme dva dobrodruzi a cestovatelé s vášní do starých motorek a cestování. Abychom cestování neměli tak jednoduché, jako dopravní prostředky jsme zvolili padesátky od Jawy, prostě fichtly. Jawu 21 Pionýr a Jawu 23 Mustang. Fichtl není žádný závoďák a stěží překoná šedesátku. Ale pokud je pro vás cílem cesta samotná, vůbec vám to nevadí, ba naopak jste rádi, že si užijete okolní krajinu a lépe poznáte místní kulturu.


Staré Jawy jsou dokonalým prostředkem k navazování vztahů. Všude, kam přijedeme, vzbudíme trochu rozruchu. Máme tak zaručenou pozornost třeba od celníků, kteří se nám většinou smějí a vtipkují, jestli to jsou stroje vyrobené za 1. světové války. U Varaždinského jezera je majitel kempu z našich veteránů tak unešený, že nás ubytuje zadarmo a pozve nás na oslavu narozenin. Cestou narážíme i na velké fandy veteránů. Například v Srbsku, kdy nás doslova odchytí Goran, nadšenec do starých motorek. Nedá jinak a musíme k němu domů. Ukáže nám svou „sbírku“ motorek, která je spíš než sbírkou takovým rezivým skladištěm všeho možného. Na pobřeží Baltu nás zastaví Polák v nablejskaným meďouru a také nám chce ukázat sbírku motorek. U něj se máme čím kochat. Má tu československé motorky a má jich na tři desítky. Po dlouhém rozhovoru o motorkách, nám podává klíče a ukazuje na hotel u pláže. Je prý majitel hotelu a my tam můžeme kdykoliv přespat. Jawaři si musí pomáhat, dodá česky. Také před Braniborskou bránou v Berlíně vyvoláme malý rozruch. Když k ní dorazíme, koná se před ní koncert německé kapely. Jakmile si nás návštěvníci koncertu všimnou, okamžitě se všichni otočí a začnou si ty exoty fotit. Na chvíli to vypadá, že tam jsou kvůli nám. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna s výčtem historek z cest.



Naše slaboučké stroje lidi doslova fascinují. Dokonce nás přijal prezident Liberlandu, Vít Jedlička. Strávíme s ním příjemný večer na hausbótu na Dunaji a poslechneme si okolnosti vzniku nového státu. Večery tedy většinou trávíme v příjemné společnosti. Nezbývá než poděkovat našim strojům za nové zážitky.


Máme za sebou 19 evropských států a víc jak 20 tisíc kilometrů. (Česko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Albánii, Makedonii, Kosovo, Srbsko, Řecko, Moldávii, Rumunsko, Ukrajinu, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Itálii, Slovinsko, Rakousko, Polsko, Německo)

Každý rok posouváme hranice možností našich stařičkých motorek. A tak jsme po zdárné cestě po Balkánu, přidali dalších tisíc kilometrů a 1. června se vydáme do Ruska a staneme jako první fichtl cestovatelé na Rudém náměstí v Moskvě. Před sebou máme 7 států a 5500 kilometrů.


Oba nás zajímá černobylská katastrofa a vždy jsme chtěli vidět město duchů Pripjať. Proto byla volba pro letošek jasná. Vyrazíme na Ukrajinu a podíváme se do Černobylu. Pak jsme se začali zajímat o Moskvu a zjistili jsme, že tam na Pionýrech z Čech ještě nikdo nebyl. Takže jsme si cestu ještě o kousek prodloužili, abychom byli první kdo tam na „fichtlech“ dojede. No jo, ale při prohlížení mapy a plánování trasy jsme si všimli města u Finského zálivu, o kterém jsme mnohokrát četli a viděli spoustu filmů. Je jím Petrohrad, bývalý Leningrad. Od Moskvy není tak daleko, takže by bylo nezodpovědné se tam nepodívat a neprojít se po palubě nejznámější bitevní lodi Aurory. A když budeme tak daleko, tak to domů vezmeme přes Pobaltské státy a prohlédneme si i jejich hlavní města.

Tady se můžete podívat, jak se domlouvá cesta do Ruska

  A vy se teď můžete těšit na zprávy z naší cesty na Driftix blogu. I letos budeme natáčet dokument z tohoto dobrodružství a věřte, že už samotná jízda na Pionýru je velké dobrodružství. My k tomu přidáme záběry ze zajímavých míst a vznikne další road movie s fichtlama. Může se zdát, že jízda na nepohodlném stroji na větší vzdálenosti je jistým sebemrskačstvím. Ale když vás to baví, tak obyčejnou cestu můžete proměnit v neobyčejný zážitek.

Na našem Youtube se můžete podívat na čtyřdílný seriál z cesty po Balkánu.          

Sledujte nás na Facebooku, Youtube, našem WEBU a samozřejmě Driftix blogu.