Nápad navštívit pohoří Kavkaz v Guzii se zrodil v našich hlavách během zimy. Termín padl na červen 2018.
Vyjeli jsme z bulharské Sofie a zamířili směrem Turecko, do země dělící nás od Gruzie.



Tři dny cesty dost na přejetí , ale zdaleka ne dostatek na poznání Turecko.
Je to ohromná země, plná historie se spoustou zajímavých míst a pro motorkáře zajímavých cest.
Bohužel, toto nebylo součástí našeho plánu. Turecko bylo pouze tranzitní zemí na naší cestě do Gruzie.
Třetího dne vjíždíme do Gruzie a zastavujeme v Batumi, kde chceme zůstat dva dny, abychom nabrali sil a hlavně přezili motorky na něco vhodnějšího do terénu. 

Batumi je zvláštní kombinace mořského resortu se spoustou výstavních míst pro turisty z jedné strany a předměstí plných chudoby na straně druhé. Zváštní směsí toho všeho, těžko popsatelnou. 

Jako další vyrážíme směrem Mestia, k našemu prvnímu kontaktu s Kavkazem. Dlouhé, zakroucené silnice nás vedou do hor.

Je to překrásné místo obklopené horským výhledem, ne moc izolované od civilizace a snadno dosažitelné.
Nabízí od každého něco. Od místní hudby a tradičního jídla až po vysokohorské aktivity, Mestia je oblíbeným cílem výprav motorkářů.


Náš plán byl, navštívit Ursguli, nejvyšší obyvatelnou vesnici na evropském kontinentu, ležíci v Saventiském regionu, která je známá svými středověkými pevnostními věžemi.
Nedávný déšť změnil solnici z Mestia do Ursguli v blátivou masu, ne nepřekonatelnou, a pro nás o to zábavnější. Dorazili jsme promočení na kost a šťastní.


Nad vesnicí Ushguli leží ledovec, špatné počasí nám bohužel překazilo náš plány a my ho nemohli vidět.


Naším dalším cílem bylo Tbilisi, hlavní měszo Gruzie. Jedno z nehezčích měst, jaké jsem kdy viděl. Pokud chcete něco opravdu vidět, potřebujete alespoň dva dny.
Město nabízí mnoho historických a turistických zajímavostí, večer můžete objevovat skvělou gruzijskou kuchyni a popít v Tbiliských barech.


Jako další se vydáváme směrem k ruské hranici, po Kavkazské "dálnici". Je to horská silnice plná zatáček a překrásných scenéríí, procházející ve výšce 2395 metrů passem Jvari.

Cílem pro tento den je Stepantsminda, pouhých pár kilometrů od Ruska. Přespáváme, a dalšího rána se vydáváme příkrou offroad silnicí ke kostelu Gergeti Trinity, ležícímu nad městem.
Tato cesta je relativně sjízdná, pokud ovšem máte správně obutá kola. U chrámu na vrcholku se vám naskytne pohled na horu Kazbek.
Trávíme další noc v Tbilisi a druhý den míříme do Omalo, malé vesnice skryté hluboko v národním parku Tusheti v srdci hor Kavkazu.


Silnice do Omalo je ve skutečnosti 80km dlouhá "dirt road", vedoucí přes pass Abano (2826m.n.m.) a znovu klesající překrásným údolím podél mohutné řeky.
Zřejmě jedno z nejkrásnějších míst na světě. Projet si tuto silnici a vidět tato místa je nezapomenutelný zážitek.


Nad Omalo leží pevnost Keselo, která měla podobně jako v Ushguli, chránit obyvatele před nájezdy banditů na vesnici.
Nechtělo se mi opouštět Omalo, blížící bouřka mě ale donutila.
Každopádně, jednoho dne se určitě vrátím.


Sjezdem z hor započal můj návrat domů, do Bulharska.
Abych shrnul mou dvoutýdenní cestu, řekl bych že Gruzie je překrásná země plná historie, okouzlující přírody, dobrosrdečných lidí, skvělého jídla a mnoha možností pro každého cestovatele.
Vyražte do Gruzie!